Pretty woman - 25. Naposledy před pětadvaceti lety

A/N: mám stejný problém jako v předešlé kapitole. Zase jsem u této kapitoly měla označeno, cituji: "OPRAVIT, OPRAVIT, OPRAVIT!!!" Tak se moc nedivte, prosím. Neopravila jsem to. Proto nestíhám :)
Budu muset všechny neopravené kapitoly pak opravit hromadně :)
A víte, jak poznáte všechny moje neopravené kapitoly? Nepoužívám v nich tagy, takže tři hvězdičky oddělující zápletky, nejsou uprostřed, ale na kraji :)
No, těch keců pro začátek stačilo :)

***

Měkkost a vroucnost Dracových rtů byla až neuvěřitelná.
Harry si nepamatovala, že by jeho polibky byly tak hluboké, jako by do nich vkládal opravdu kus sebe. Jako by je myslel vážně, jako by po ni toužil nejen fyzicky. Ale snad jako by ji měl rád.
Tušila, že pro něj to bude jen fyzická záležitost, ale ona už potřebovala po té šíleně dlouhé době nějaký kontakt. Potřebovala cítit a vědět, že o ni někdo stojí, že tu není jen tak zbytečně a že celá ta její přeměna nebyl jen prachsprostý omyl.

Tiskli se tělo na tělo. Jejich rty byly propleteny stejně jako jejich jazyky. Draco měl jednu ruku obmotanou kolem jejího pasu a druhou jí držel něžně za líčko.
Harriet měla jednu ruku v jeho vlasech a tou druhou se přidržovala stolu, na kterém zpola seděla a zpola se o něj ve stoje opírala.
Víno už bylo dávno vypité, ale ona věděla, že ji neovládá alkohol, protože v tuhle chvíli se cítila více střízlivá než kdy jindy.
Nechala se unášet touhami a pocity, které ji zaplňovaly už několik týdnů a kterým se těžko odolávalo, zvlášť, když vedle ní žil zrovna Draco Malfoy, jehož povaha ji v minulosti provokovala, ale zároveň v posledních týdnech dokázala zbořit veškeré pilíře zaujatosti vůči ní.
Harriet cítila, jak se jí podlamují kolena a že každou chvíli se bude muset na ten stůl posadit úplně.
Jako by jí Draco četl myšlenky, přidržel ji a následovně přitiskl více k sobě. Aniž by zpozorovala dění kolem sebe, pomalými krůčky se oba dva posouvali do vedlejší místnosti ke schodišti, jež vedlo do patra.
Všechno kolem se rozmazávalo pod sutanou vzájemné přitažlivosti.
Hradba schodů byla zdolána během další chvíle.

Nakonec Harriet ani nevadilo, když zjistila, že se nachází v Dracově pokoji a vzápětí nato je jeho dlaněmi pokládána na měkkou matraci.
Všechno, co v danou chvíli chtěla, byl on. Jen a jen on.

Každým atomem těla vnímala vibrace, které jí každou chvíli projížděly tělem. Při každém Dracově doteku se otřásla vzrušením a naskočila jí husí kůže. Nebyl by to Draco Malfoy aby nevěděl, jak jednat se ženami. I co se týkalo intimností.
Pomalu z ní stahoval volné džíny, přičemž jí jazykem masíroval krční tepnu. Harriet v záplavě těch slastných pocitů zavírala víčka a nechala se vést.
V životě nikdy necítila nic tak intenzivního. S Ginny nikdy nebyla ta, která si těchto pocitů užívala. S Ginny byla tím, kdo tyto pocity dával. Uvědomila si, jak se jí pasivní role líbí a přistihla se, že už by chtěla celý život zažívat jen tohle. Aby o ni někdo pečoval. Aby byla středem všechny té lásky a něhy.
Draco byl… jiný. Vášnivější, něžnější a víc vzrušující. Vždycky věděla, že se jí líbí, ale teprve nedávno jí došlo, že ve stínu té provokace a rivality, které mezi nimi byly, byla zamilovanost. Draco Malfoy ji fascinoval vždy, ale neuměla si jako muž vysvětlit proč. Teď všechno jako by zapadalo do skládačky, která ještě před chvíli postrádala jisté dílky z celku.
Srdce ji bilo poznáním a pod víčky se jí míhaly nejrůznější obscénní představy, v nichž hlavní roli hrál právě Draco.
Její Draco!

Teď už mohla cítit jemný dotek rukou na své obnažené hrudi. Bylo úžasné být ženou a užívat si toho. Bylo úžasné být někým jiným. Možná, že ve skrytu duše už nikdy nebude chtít být mužem. Čím dál více si přála, aby Snape nepřišel na to, jak zase její tělo změnit.
Momentální euforie jí zastírala racionální myšlenky.
Cítila na své kůži jen horké a žádoucí polibky. Jemné doteky polštářků na konečcích prstů a sem tam jí podbřišek pohladil plavý pramínek vlasů, když se Draco sklonil, aby ji vymanil z posledního kusu prádla, které na sobě měla.
Ležela na posteli odevzdaně a tentokrát si přála, aby došlo k tomu, o co se už kdysi pokusili. Nemělo cenu déle čekat, když právě teď po něm tolik toužila a když si právě uvědomila, ano, teď už to věděla jistě, že Draca Malfoye, toho nafoukaného snoba, miluje.

A zatímco si vychutnávala všechnu pozornost, Draco se jedním mávnutím hůlky zbavil veškerého šatstva.
Znovu spojil jejich rty, aby dal najevo, že dnešní noc není pouhým povyražením z nudy. Nebyl příliš náchylný na alkohol, ale dnešní víno v něm něco zlomilo.
Cítil pod sebou hřejivé teplo ženského těla, které ho nenechávalo v žádném případě chladným.
Věděl, že pro Harry je to samozřejmě dnes poprvé a nechtěl, ani sám netušil z jakého důvodu či popudu, aby vzpomínku na dnešní noc zařadila mezi nepříjemné zkušenosti.
Snažil se být jemný a opatrný. Sám netušil proč.
Snad proto, že před jeho šedým zrakem teď neležel ten zatracený Harry Potter, jeho největší nepřítel, ale Harriet Evansová, jeho co… tajná láska? Bylo by to možné? Malfoyové přeci milují jen sami sebe, tak jak by bylo možné, že zrovna ona by ukradla část jeho srdce či snad srdce celé?

Položil dlaň na její tvář a mezi prsty si nechal vklouznout několik havraních sametových pramenů, které se tolik lišily od těch, které tuto hlavu zdobily kdysi.
Nechal se pohltit brčálovou hloubkou jejích očích.
Přejížděl rukou po jejím boku a hladil každý centimetr jejího těla.
Nakonec se znovu podíval do těch roztoužených očí a uviděl v nich souhlas.

Jediným opatrným pohybem vnikl do jejího těla.
Všiml si, jak přikrčila oči a skousla zuby a když se chtěl vymanit z jejího těla, sama ho zastavila a vpila se do jeho rtů, tlačíc rukou na jeho záda, aby dala najevo, že má pokračovat.
A tak se Draco nenechal dvakrát pobízet.
Dlouhými a jemnými tahy se zasouval zpět do hloubky jejího těla. Cítil, jak se mu po chvíli snahy na zádech začal tvořit pot.
Dech se stal mělkým a dívčino tělo pod ním se začalo pohybovat pánví proti němu. Dýchala stejně mělce a její klín ho uváděl do doposud nepoznané rozkoše. Jak jen to bylo možné? Vždyť to pro něj nebylo poprvé. Snad síla magie.

Políbil její rty a snažil se přirážet co nejjemněji.
Spojeni v polibku se stali jedním tělem a jednou duší.
Draco si upravil její stehna a dal si je kolem boků, aby měl lepší přístup. Volnými dlaněmi opisoval každou částečku její kůže a působil ji tím slast.
Pocit splynutí, a to nejen toho fyzického, ji vynášel k pocitu blaženosti a spokojenosti. Ne fyzické, ale hlavně psychické. Cítila slast, nejvíce na místech, která byla poctěna jeho doteky.
Cítila se plná, naplněná a konečně šťastná. Prvotní bolest z průniku opadla a snažila se přizpůsobit nové nepoznané situaci, seč ji její tělo dovolilo. Možná necítila hned vzrušení fyzické, ale rozhodně cítila eurofii na jiné bázi. Její mozek vysílal impulsy k jejímu srdci. A to momentálně ovlivnilo všechny její myšlenky. Kouzlo situace v ní vyvolávalo takovou přecitlivělost, že se přistihla, že má chuť se samou radostí a štěstím rozbrečet.
Užívala si jeho přítomnosti, jeho pozornosti a lásky, dalo-li by se tomu tak v dané chvíli říkat.
Byla momentálně ten nejšťastnější člověk na světě a za žádnou cenu nedovolí, aby byla o tento okamžik obrána.
Na malou chvíli uvnitř v podbřišku ucítila příjemné mravenčení.
Nevědomky přitom stáhla pár svalů a poznala, že zřejmě dělá něco, co dělá Draca nepříčetným. Jeho vilný pohled mluvil za své a jeho, teď intenzivnější a táhlejší přírazy, které už na jemnosti pomalu ztrácely, byly samy výmluvou.
Cítila na svém těle jeho horký zkrácený dech. A v podbřišku další pocit lechtivého brnění.

Když jí věnoval další z hlubokých polibků, udělala to znovu. Stáhla všechny svaly v místech, kam obyčejně slunce nesvítí a Draco zavrčel.
Ještě chvíli vnímala, jak špička jeho penisu v ní tepe.
Fyzické spojení v ženském těle bylo tak úžasné.
Pak si znovu dovolila několikrát obemknout jeho úd svalstvem, a pak už se Draco nadobro zasekl a pevně dlaněmi uchopil její boky, zavíraje přitom oči.
V jejím klíně se vyrojilo něco horkého a vlhkého. Vnímala, jak se její břišní dutina plní jeho semenem a už jen ta skutečnost ji donutila vykřiknout jeho jméno nahlas.


***

Když se Harry probudila, byla černá noc.
Otočila se na druhý bok a viděla vedle sebe mladého muže s plavými vlasy, jak pravidelně oddechuje. Utvrdila se v tom, že je to momentálně nejkrásnější stvoření, jaké kdy viděla. A také v tom, že to, co před chvílí cítila, nebyl jen mam, ale skutečnost. Opravdu ho miluje.

Oba dva byli přikryti jednou velkou peřinou a oba dva byli stále nazí.
Dnešní noc byla tím nejkrásnějším v celém jejím životě.
Chvíli pozorovala jemné rysy jeho pohledného obličeje, načež si zhluboka vzdychla.
Neměla by se tolik na něj upínat, neměla by doufat a myslet si, že tohle znamenalo něco více. Draco Malfoy je Draco Malfoy. O tohle mu celou dobu šlo. Dostat ji do postele a jako první ji připravit o věneček. Měla by se sebrat a odejít, dokud to jde. Co kdyby je takto našel Remus.

Když se snažila očima vyhledat své oblečení a pomalu se posadit, nevšimla si, že ji už notnou chvilku pozoruje pár ocelových očí.
Nakonec se sklonila se záměrem, že vstane, ale najednou byla prudce vtažena do pevného objetí. A znovu položená na postel.
Lekla se.
Neočekávala, že bude Draco vzhůru. Že by ho mohla vzbudit. Byla jako myška. Neočekávala vlastně vůbec nic a už vůbec ne tohle osobní gesto.
Přitáhl si ji blíže k sobě a těsně si ji zády přilepil na svou hruď. Rukou uchopil její dlaň a propletl s ní prsty. Obličejem se zabořil do jejích vlasů.
„Spi,“ zašeptal jí tiše do ucha.
Nakonec nechal druhou ruku vklouznout pod její hlavu a políbil ji na ucho.

Něco tak lidského od něj Harry v životě neviděla, natož cítila. Tak to zacloumalo s jejími emocemi, že se skrze slzní kanálek prodrala jedna drobná horká slza.


***


Remus se toulal noční ulicí. To, co před chvíli viděl v něj zanechalo bolest. Byl to trn zrovna píchnutý do oka. Bol, který nebylo radno utišit.
Jak je mohli? Jak mu to mohli udělat?
Setřel si pár těch mokrých nevděčnic z tváře. Styděl se sám za sebe. Nebrečel už dobrých pětadvacet let. No, možná mu pár slz ukáplo, když ho opustil Tichošlápek, ale jinak už ne.
Nemohl uvěřit tomu, že se to stalo.
Nemohl jít domů a ani nechtěl. Potřeboval si pořádně pročistit hlavu a potřeboval najít zase sílu žít.


***


Harry se ráno vypařila z Dracovy postele jako pára nad hrncem. Bylo necelých šest hodin ráno. Cítila se strašně divně. Nemohla popřít, že předešlá noc byla nádherná a že z ní má plno dojmů, ale netušila, jak by měla jednat, kdyby se znovu ráno vedle Draca probudila.

Dole v přízemí něco zachrastilo.
Vzala si ze svého pokoje župan a do ruky svou hůlku.
Opatrně scházela ze schodů.
Kdo by se tu mohl v tuto dobu dostat?
Co když vrah z jejich případu zjistil, že jsou mu už na stopě a přišel si to s nimi vyřídit?

Když vyšla zpoza rohu, oddychla si a hůlku sklopila k zemi.
„Remusi,“ vydechla tiše, „vylekal jsi mě,“ usmála se na něj a šla mu vstříc.
Vlkodlak seděl na jednom z křesel a hleděl do krbu, kde právě dohoříval oheň. V jantarových očích se mu odrážely plamínky a výraz v jeho tváři byl strnulý.
Byl oblečený v šatech, které měl i včera a vypadal, že je duchem úplně mimo.
„Remusi?“ otázala se znovu dívka s havraními vlasy, přistoupila ještě blíže a dala svému příteli dlaň na rameno.
Nereagoval.
„Remusi, stalo se něco?“
A pak si toho všimla. Jeho oči měly zvláštní lesk. Prolily je slzy. Byly „skleněné“ a v záři dohasínajících plamínků se leskly ještě více.
„Remusi, mluv se mnou,“ dřepla si před něj a tentokrát svůj obličej sklonil k její tváři, jinak se ale nehnul.
„Co se stalo?“ zeptala se znovu a chytla jeho dlaň do své. „Vidím to na tobě.“
„Harry,“ zasténal zklamaně a vysmekl se jí z doteku dlaně, načež spojil své dlaně a dal si je před obličej.
„Děsíš mě, Reme,“ dotkla se jeho kolen. „Pověz mi, co tě trápí, prosím!“
Náměsíčník nevypadal, že by to ještě déle chtěl v sobě dusit. Harry ho ještě nikdy neviděla v tak zuboženém psychickém stavu. Vždy to byl muž, který na každém rohu rozdával optimismus. I po Siriově smrti se snažil být všem oporou, ačkoliv největší bol měl v srdci zřejmě on.
Nikdy Harry neviděla, že by mu bylo do pláče a že by se byť jen troškou dostával do stavu jako byl tento.
„Já…viděl jsem je jak se líbají!“
„Co?“ nechápala Harry. „Koho jsi viděl?“
„Nymphadoru a jeho!“
„Tonksovou? S kým?“
„Se Snapem!“ dodal a přimhouřil zraněně oční víčka. „Ona se tam s ním objímala a líbala ho na rty, nechala se osahávat a… a… líbali se. Prostě…,“ hlesl nešťastně.
„Proboha,“ došlo ihned Harry, co je důvodem jeho stavu. „To jsem netušila. Remusi, to je mi líto. Moc mě to mrzí. Netušila jsem, že… a kde se to stalo?“
„V našem bývalém bytě, šel jsem tam za ní a viděl jsem je tam spolu!“
„Co tam probůh dělal Snape?“ zděsila se Harry a doufala, že Tonksová není ta osoba, o které před časem mluvil, když se ho snažila sama svést.
„Vím já, Harry?“ zvýšil hystericky hlas. „Asi spolu chodí! Ona! Ona chodí se Severusem Snapem! Asi už to trvá delší dobu… proto..proto se mi nedařilo se…“ ztratil chuť mluvit.
„Nevěděla jsem, že se s ní snažíš dát zase dohromady. Promerlina, Remusi, moc mě to mrzí. A kdy jsi se…“ nedořekla, co chtěla, neboť jí poslední zbývající záškodník skočil do řeči.
„Víš, já jsem si za tu dobu nesháněl jen byt a práci…“ podíval se jí do očí.
„Jistě, chápu. Bylo mi divné, kam se ztrácíš,“ nakonec se posadila na opěradlo křesla. „Měl by sis jít lehnout, Reme. Pokud chceš, donesu ti bezesné tonikum a lektvar na uklidnění.“
„O lektvarech mi ani nemluv,“ rozhořčil se znovu Remus. „Ne!“ vstal na nohy. „Já to jdu vyřešit všechno jednou a provždy!“ nedal příležitost dceři-synovi svého bývalého nejlepšího přítele cokoliv říct a během několika vteřin ho pohltily zelené plameny v krbu.
Harry zhluboka vzdychla.
Ještě před nedávnem se ona trápila a svěřovala jemu. Teď to bylo naopak.
Možná, že by měla sebrat všechnu odvahu a znovu si lehnout do postele k Dracovi.
Útěk přece nikdy nic nevyřešil.
A i Remus se rozhodl postavit se svému vlastnímu strachu!

24. Kapitola || 26. Kapitola

32. Třicet dva kroků31. 31. červenec30. Třicet mil29. Dvacet devět let čekání28. Dvacet osm týdnů27. Dvacet sedm minut hrůzy26. Šestadvacet minut po sedmé25. Naposledy před pětadvaceti lety24. Dvacet čtyři hodin23. Třiadvacáté narozeniny22. Po dvacáté druhé hodině21. Den po dvacátých prvních narozeninách20. Dvacáté výročí19. Od devatenáctého století18. Osmnáctá hodina17. Sedmnáctého května16. Jako v šestnácti15. Počítej do patnácti14. Čtrnácté pokolení13. Pátek třináctého12.. Pokoj č. 1211. Jedenácté přikázání10. Deset minut slávy9. Devět životů8. Osmý okrsek7. Sedm hodin večer6. Šest měsíců5. Pět (ne)smyslů4. Čtyři vraždy stačí, drahoušku!3. Tři přání2. Dva protichůdné pocity1. První máj